Jméno: Hyperbola (nadsázka)
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
S pojmem hyperbola se můžeme setkat nejen v geometrii, ale také v běžné každodenní komunikaci i v literatuře. Zatímco v geometrii se jedná o kuželosečku, v řečnictví či v literatuře je synonymem slovo nadsázka, tedy zveličení, přehánění.
Základní znaky
Hyperbola tedy znamená zveličení dané věci, informace, jejího významu či důležitosti. V literatuře souvisí se záměrným přeháněním skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost a často přenáší význam původního pojmenování na jiný předmět. Z hlediska literární teorie ji tak řadíme mezi tak zvané tropy, pojmenování na základě určité podobnosti. Často se využívá pro zdůraznění určitých vlastností, nevhodného chování či špatných řešení. Může mít vážné a naopak i humorné až absurdní vyznění. Hyperbola však neznamená, nebo by neměla znamenat, vymýšlení, z kontextu by mělo být vždy jasné, že se jedná o určitý umělecký prostředek, kterým se autor snaží určitou věc či problém odlehčit. Někdy je obtížné rozlišit, zda se ještě jedná o nadsázku, nebo již o sarkasmus.
Hyperbola v literatuře
V literatuře se s hyperbolou nejčastěji setkáme v literatuře humoristické a satirické. Lze ji najít v próze, poezii i dramatu. Známým příkladem nadsázky v poezii jsou tyto verše z básně Ostrava Petra Bezruče:
Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly.
Uhelný prach sed mi do očí,
rubíny ze rtů mi uhly,
ze vlasů, z vousů a z obočí
visí mi rampouchy uhlí.
V této básni Petr Bezruč zachycuje těžký život havířů. Báseň je psaná z pohledu chudého dělníka, který vypráví o své těžké práci a podmínkách. Upozorňuje na sociální rozdíly a vyzývá k revoluci. Dalšími příklady hyperboly v poezii jsou verše Konstantina Biebla ze sbírky S lodí, jež dováží čaj a kávu či ze sbírky Těžká hodina Jiřího Wolkera.
Před bohem soud se jí stokrát táže,
zda viděla, jak tento čínský kuli
krok před ní vypálil do policejní stráže
osmimilimetrovou kuli.
(Konstantin Biebl, báseň Soudní referát)
Jsem námořník, bárkař a rybář, jsem dělník z přístavu,
v tisíci lodicích proplouvám moře a ještě je proplavu,
ne jedněma, tisíci rukama moře se zmocňuji,
ne jedněma, tisíci rukama moře buduji.
(Jiří Wolker, báseň Moře)
S nadsázkou se setkáme například také v próze v díle Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška.
„Kdybych ti, ty dědku stará, mohl dát pár facek,“ pomyslil si nadporučík Lukáš, dívaje se na licousy plukovníka, které připomínaly orangutana. „Pojďte s sebou na minutu,“ řekl plukovník. A tak šli a vedli velmi příjemný rozhovor: „Na frontě, pane nadporučíku, se vám nemůže taková věc podruhé přihodit. V týlu se procházet s ukradenými psy je jistě velice nepříjemné. Ano! Procházet se se psem svého představeného. V době, kdy denně ztrácíme na bojištích sta důstojníků. A inzeráty se nečtou. To bych mohl inzerovat sto let, že se mně ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let!“
